Wednesday, January 31, 2007

Květy jsou sestaveny do úboru. Vnější listeny střechovitého zákrovu jsou srdčité a vybíhají v jednoduchý trn, kdežto vnitřní li­steny se končí trnem hřebenovitě dě­leným. Žluté květy na okraji úboru jsou velmi drobné a nemají tyčinky ani pestík, jsou tedy jalové. Vnitřní květy jsou větší, mají trubkovitou, pěticípou korunu, obklíčenou dole chmýřitým kalichem. Podkvěté se­meníky dozrávají v podélně rýhova­né nažky, věnčené na vrcholu chvostkem štětinovitého chmýří. Chuť mají sladkou. Červenohnědý oddenek, stejně jako celá rostlina, silně páchne a chutná trpce hořce.

Labels:

Tuesday, January 30, 2007

BENEDIKT LÉKAŘSKÝ

lidové názvy: čubet, hořký bodlák, zaječí oko, krasovlásek, ostropes CNICUS BENEDICTUS L.
POPIS:
Benedikt lékařský patří do čeledi hvězdnicovitých - Asteraceae. Je to bylina jednoletá nebo dvouletá. Má lodyhu vysokou asi 30 cm, větevna-tou a po celé délce hustě ochlupe¬nou. Listy jsou přisedlé, peřenodílné až peřenosečné. Jejich okraje jsou bodlinatě zubaté. Kvete v červnu a červenci.

Labels:

Sunday, January 28, 2007

NALEZIŠTĚ:

Původní vlastí bazalky je jižní Asie, odkud se rozšířila nejdříve do již¬ní Evropy - asi v první polovině 16. století. V současné době je u nás silně rozšířena a oblíbena jako okrasná květina. Pěstuje se v květiná¬čích i za okny. Daří se jí v kypré, dobře vyhnojené půdě při slunné, teplé poloze.

UŽITEČNÉ ČÁSTI:
Jako droga se užívá celá rostlina (Herba basilici). V oficiálním lékař¬ství se bazalka v současné době téměř neužívá, ačkoli dříve byla oblí¬beným lékem.
ÚCINNÉ LÁTKY:
Celá nať obsahuje silně aromatickou silici, připomínající svou vůní
kytici z růží a karafiátů.

Labels:

Friday, January 26, 2007

BAZALKA PRAVÁ

lidové názvy: bazalika, bazilika OCIMUM BASIL1CIM L.
POPIS:
Bazalka patří do čeledi rostlin hluchavkovitých - Lamiaceae. Je to rostlina jednoletá. Má čtyřhrannou, rozvětvenou lodyhu, asi půl met¬ru vysokou. Dole je lodyha lysá, nahoře mírně chlupatá. Často mívá červenavý nádech. Listy vstřícně postavené jsou řapíkaté, podlouhle vejčité a pilovité. Kvete v červnu, červenci a srpnu. Květy tvoří hroz¬ny, dlouhé asi čtvrt metru, postavené na konci lodyhy i postranních větvích. Květy v hroznech stojí řídce. Okvětí je dvojpyské. Horní pysk kališní je okrouhlý a široce křídlatý, dolní pysk je čtyřzubý. Bílá ko¬runa má trubku stejně dlouhou jako kalich, horní pysk rozdělený na čtyři vroubky, dolní pysk nedělený. K dolnímu pysku těsně přiléhají čtyři tyčinky, z nichž dvě jsou delší a dvě kratší. Jejich nitky jsou v dolní polovině chlupaté. Plod je složen ze čtyř malých, vejčitých, hladkých nažek. Celá rostlina silně aromaticky voní a má slanou chuť.

Labels:

Thursday, January 25, 2007

Čemeřice se uplatní zejména jako solitéry ve velkých travnatých plochách, které zaujmou v každém ročním období. Lze je však vysazovat například i do přírodních skalek. Málokdo ale ví, že se dobře hodí také k rychlení třeba na vánoční stůl. Pokud rostlinu vyrýpnete před zámrazem ze země a založíte ji do teplého skleníku, potom vám při troše šikovnosti koncem prosince vykvete a vy se dočkáte kytice nádherných květů, které se stanou atraktivní ozdobou štědrovečerní slavnostní tabule.

Labels:

Tuesday, January 23, 2007

Čemeřice

Čemeřice vyžadují humózní, mírně vápenitou půdu a polostín. Na údržbu jsou přitom velice nenáročné a často je najdeme zplanělé ve starých opuštěných zahradách. Množí se semenem, které vyséváme ihned po dozrání. Dělením trsů rostlin po odkvětu sice získáme jedince se stejnými vlastnostmi, ale oddělky rostou jen pomalu. Proto se vyplatí předpěstovat si namnožené rostliny nejprve v květináčích, a teprve potom je vysadit na konečné stanoviště.

Labels:

Sunday, January 21, 2007

čemeřice

Určitě jste se už někdy setkali s čemeřicí, kvetoucí v lednu nebo v únoru v záplavách čerstvě napadlého bílého sněhu. Její zelenavě bílé (nejznámější je Heleborus niger), či červenofialové květy (H. atrorubens, H. orientalis) zaujmou v tomto ročním období každého. Přitom se jedná o nenáročnou vytrvalou rostlinu, vyznačující se stálezelenými listy, která se spokojí i s úplným stínem (špatně zde ovšem vykvétá).

Labels:

Saturday, January 20, 2007

Vistérie se počítají mezi „liány bujného vzrůstu“.
Vistárie se dokáže velmi rychle rozrůst do výšky i do šířky, takže nám nebude ani výšková konstrukce stačit. Počítejme tedy s robustní a co nejvyšší konstrukcí. Odměnou nám bude nejen bohatství květů, ale i pronikavá a zároveň jemná vůně, kterou znalci parfémů a vůní řadí k nejomamnějším na světě. A rozhodně mají pravdu.

Labels:

Wednesday, January 17, 2007

Méně náročné odrůdy vistárie jako například Wisteria floribunda nemusíme obtěžovat prostřiháváním každý týden, ale stačí v půli léta. Při prořezávání či prostřihávání dbáme, aby pobočné lodyhy měly délku zhruba 15 cm. Ne kratší, protože pak bychom mohli přijít o květy!
Kromě své krásy má vistárie ještě jednu pozoruhodnou vlastnost.
Můžeme ji na rozdíl od ostatních popínavých rostlin nechat prorůst stejně růstově „agresivními“ rostlinami jako například vlčím bobem (Humulus lupulus) či zahradní révou (Vitis coignetiae).

Labels:

Tuesday, January 16, 2007

Z květů se pak můžeme těšit po celé léto. Zenitem vistárie jsou oba prázdninové měsíce – červenec a srpen. Sázíme zásadně na jižní straně, aby expozice slunečního svitu byla co nejdelší.
Velmi důležité je tuto královnu mezi popínavými rostlinami často seřezávat. Pokud nebude mít příliš rozvětvené lodyhy, soustředí se síla fotosyntézy právě na bohatství květů. Seřezávání je nutné zejména před dobou plného květu nejméně jednou za týden. Vždy je však třeba dbát, abychom nepoškodili lata tvořící právě nádherné trsy květů.

Labels:

Sunday, January 14, 2007

Tato nádherná ovíjivá rostlina se seskupuje v kratší či delší hrozny. Většinou se nesází, rozhodně ne v našich klimatických podmínkách, ale v některých zahradnictvích získáváme již vzrostlejší sazeničku, kterou zapouštíme do země ve vzdálenosti 30 – 40 cm od pevných opor. Volně stojící opory nejsou vzhledem k menší stabilitě pro tuto na květy tak bohatou popínavou rostlinu vhodné. Sazeničky tedy vysazujeme na přelomu dubna a května, někdy až po „ledových mužích“, k plotům, stěnám či oporám.

Labels:

Saturday, January 13, 2007

Vistárie čínská

(Wisteria sinensis)
Původně exotická rostlina u nás postupně zdomácněla nejprve ve šlechtických zahradách. Šlechta byla průkopníkem řady pěstebních metod, ale také stovek druhů, které dokázala přesadit z dalekých končin světa při svých kavalírských cestách po Evropě i mimo ni. Vistárie tvoří nádherné trsy a proto také poutala po staletí pozornost čínských básníků. Li-po ji například obdařil poetickými přívlastky jako vodopád květů nebo chochol strmých vrchů a podobně.

Labels:

Friday, January 12, 2007

Rady a tipy

● Pokud připevňujeme konstrukci ke zdi, musíme dbát, aby mezi oběma plochami byla dostatečná mezera kvůli cirkulaci vzduchu. Bez proudění vzduchu by se naším popínavkám nedařilo.
● Před samotným zhotovením konstrukce musíme dostatečně ošetřit latě i výplet, to znamená musíme napustit dřevnou hmotu roztoky proti škůdcům, popřípadě přistoupit k impregnaci, aby bylo dřevo odolné vůči vlhkosti.
● Při výrobě konstrukce musíme dostatečně zvážit poměr hmotnosti vzrostlé popínavky a nosnosti (robustnosti) konstrukce. Obelisky a vigvamy necháváme obrůstat křehčími popínavkami, jako jsou plamének nebo hrachor vonný..
● Volně stojící konstrukce musíme zajistit proti větru.

Tuesday, January 09, 2007

Hostitelské stromy

Z hlediska pracovní náročnosti je zajisté nejsnazší osázet kmeny stromů pnoucími rostlinami. Každý dospělý strom může být podporou popínavky. Popínavou rostlinu však musíme vysazovat zhruba 90 cm od paty kmenu. Nejprve ale musíme ovázat výhonky popínavky kolem dvou tyček, které pak zarazíme do země šikmo ke kmeni. Jakmile popínavá rostlina doroste ke kmeni, můžeme obě „berličky“ odstranit.

Sunday, January 07, 2007

Vějířová mřížObelisky a vigvamy

Pokud zvládáme košíkářské řemeslo, pak není nic snazšího. Nejprve si nasbíráme dostatečně dlouhé proutí, nejlépe vrbové, kterého je všude v hojném počtu. To pak splétáme do osnovy, kterou musíme mít předem rozvrženu. Nejprve splétáme osnovu, potom do něj splétáme útek. Útek musí být dostatečně hustý, aby celá konstrukce držela pohromadě.

Saturday, January 06, 2007

Vinařská očka

Vinařská očka vytvoříme ze zahradního drátu. Zapustíme je do zdiva nebo plotu a mezi nimi napneme dráty. Tím docílíme tzv. drátěnky.
Vějířovitá mříž
Nejjednodušší, tvarově velmi přitažlivou konstrukci, zhotovíme, na rozdíl od ostatních konstrukcí, pouze ze slabších latí. Ty stlučeme tak, aby vytvořily pyramidu. Do země ji můžeme zapustit buďto její základnou nebo vrcholkem (pro efekt).

Friday, January 05, 2007

Pletiva

Dřevěná pletiva vytvoříme obdobným postupem jako mřížové panely. Nejprve tedy vytvoříme rám, nejlépe čtvercového formátu, který vypleteme dlouhými pruhy lýka. Dáme pozor, abychom vytvářeli lýkový rastr s oky přibližně stejného poloměru. Pletivem můžeme pokrýt zdi, ploty, s jejichž drátěnkou nejsme spokojeni nebo je můžeme navléci na volně stojící konstrukce.

Thursday, January 04, 2007

konstrukce pro popinavky

Mřížové panely
Tyto vyplétané vertikální desky můžeme buďto upnout ke stávajícím plotům, nebo je můžeme vztyčit v různých sestavách volně tak, aby oddělovaly jednotlivé části zahrady. Výrobní postup je jednoduchý: nejprve si narýsujte rozměr panelu, poté postupně stlučte z tenčích latí kosodélný, obdélný nebo čtvercový rastr. Mřížové panely posléze opatřete nátěrem proti dřevomorce, červotoči a jiných škůdcům útočícím na dřevo. Zhotovené mřížové panely připevněte buďto ke zdi, plotu nebo zahloubením vytvořte zahradní paraván.

Monday, January 01, 2007

Popínavé rostliny nám umožní rozčlenit zahrádku na spoustu koutků, zákoutí, zón klidu kdovíčeho ještě jiného. Navíc si zvětšíme plochu pozemku o vertikální rozměr. Dovedeme sice využít kdejaký výklenek v domě jako úložný prostor, ale plochu zahrady neumíme rozmnožit o pár desítek čtverečních metrů plochy kolmé k té původní. Naříkáme, že nám užitková zahrada ubírá místo pro krásnou zahradu, ale nenapadne nás, že spoustu místa ušetříme, když necháme vykvést rostlinám, které na zemi zabírají minimální plochu, ale zato jsou doma ve vzduchu. A přitom je říše popínavých rostlin tak bohatá! Od pomalu rostoucích břečťanů až k jednoletým hrachorům či čarokrásně úchvatným černookým zuzanám.