Klasickým případem budiž dřevěná mříž upevněná na stěně domu, po níž se pne „psí víno“. Málo využívaným způsobem, jak si vytvořit intimnější zóny na své zahradě, jsou volně stojící konstrukce. Necháme-li je hustě porůst našimi popínavkami, můžeme si vytvořit neprodyšnou zeď vůči všetečné zvědavosti sousedů. Vždyť kdo by rád nerozcupoval ty druhé za svým plotem, neudělal z nich komické figurky, bábu s dědkem z perníkové chaloupky nebo žábu na prameni a podobně.

Každý asi zná ze školních škamen přímo ukázkovou symbiózu ráčka poustevníčka a sasanky mořské. Podobnou symbiózu shledáváme i popínavých rostlin. Jen je tu symbiotický vztah trochu jinačí. Jde o vzájemnou závislost „příslušnic“ rostlinné říše a výtvorů lidského umu. Jestliže chceme svým popínavkám uvolnit prostor do nebe, musíme jim tam také pomoct. Prostředků k tomu máme mnoho. Typy jednotlivých konstrukcí najdeme na jiném místě této dvojstrany. Hrubším dělením této zahradní protetiky dojdeme ke dvěma typům: pevným a volně stojícím oporám. Ty pevné využívají stávajících plotů, ohrad či zdí.

Zahradní protetika

Rostliny, které se pnou do výše, potřebují naši pomoc. Už básník kdysi řekl: „Co je bez chvění, není pevné.“ Platí to nejen pro člověka, který svou sílu čerpá z pochybností o sobě samém, ale také pro rostliny, které mají vysoké aspirace. Popínavky jsou na rozdíl od plazivek ctižádostivé rostliny, které si usmyslely, že překonají zemskou gravitaci. Jsou takovými kosmonauty v rostlinné říši. Chtějí výš a výš, aby pak z vrcholů plotů a opěr shlížely na své kolegyně, které se drží příliš při zemi. Ale každý, kdo má sílu vzepřít se železným zákonům gravitace, rostliny nevyjímaje, má v sobě také podivnou křehkost, která si žádá opory. Chceme-li tyto ctižádostivé rostlinky nechat rozvinout až do odvážných výšin, musíme jim vytvořit vhodné prostředí – konstrukce pro popínavé rostliny.

Když se kytka k dřevu vine

Milovníci popínavých rostlin mívají problém, jak rozšířit své oblíbené druhy popínavek i mimo ploty oddělující jejich zahradu od pozemků sousedů. K tomu slouží různé nosné konstrukce, které nám umožní mít své k nebi se pnoucí miláčky i uvnitř zahrady. A ke krásnému se připojí i užitečné, neboť popínavé rostliny nám vytvoří oddělené sektory přesně podle našich představ. Tak tedy vzhůru se pněte miláčkové našich zahrad.

Často je můžeme spatřit i v menších zahradách, kde se ale brzy neúměrně rozrostou a zabírají pak cenné místo. Je proto nutné dopřát jim dostatek místa. Odměnou vám pak bude doslova zimní zahradní show. A pokud si do zahrady vysadíte hned několik různobarevných kultivarů, rozkvétajících v odstupu několika týdnů, potom atrakce bude trvat až do časných jarních měsíců. Na podzim navíc většina vilínů zaujme zlatě až červeně zbarveným listovím.

jedná se o opadavé listnaté keře zvláštního, takřka trychtýřovitého tvaru, pocházející ze Severní Ameriky, případně východní Asie. Celkem známe šest druhů, které v našich podmínkách dorůstají výšky zhruba 4 metrů. Všechny vyžadují kvalitní zahradní půdu, slunečné stanoviště, případně lehký polostín. Na stinných stanovištích zpravidla méně kvetou. Při jejich výsadbě je třeba respektovat skutečnost, že se časem rozrostou do šíře až čtyř metrů a že případné pozdější tvarování řezem není žádoucí.

KVĚTINA MĚSÍCE

Není příliš mnoho dřevin, které kvetou již průběhu ledna, kdy venku ještě vládne krutá zima. Vilíny (rod Hamamelis) jsou nejkrásnější právě v tomto ročním období, kdy barvy jejich droboučkých kvítků vyniknou na sněhově bílém pozadí. Zima jim skutečně nevadí. Přes léto naopak zanikají v zahradní zeleni a prakticky ničím neupoutají. Přesto právě pro tuto zimní výjimečnost se je vyplatí vysazovat jako solitéry, případně do skupin po několika keřích, třeba i různobarevně kvetoucích.

Často je můžeme spatřit i v menších zahradách, kde se ale brzy neúměrně rozrostou a zabírají pak cenné místo. Je proto nutné dopřát jim dostatek místa. Odměnou vám pak bude doslova zimní zahradní show. A pokud si do zahrady vysadíte hned několik různobarevných kultivarů, rozkvétajících v odstupu několika týdnů, potom atrakce bude trvat až do časných jarních měsíců. Na podzim navíc většina vilínů zaujme zlatě až červeně zbarveným listovím.

jedná se o opadavé listnaté keře zvláštního, takřka trychtýřovitého tvaru, pocházející ze Severní Ameriky, případně východní Asie. Celkem známe šest druhů, které v našich podmínkách dorůstají výšky zhruba 4 metrů. Všechny vyžadují kvalitní zahradní půdu, slunečné stanoviště, případně lehký polostín. Na stinných stanovištích zpravidla méně kvetou. Při jejich výsadbě je třeba respektovat skutečnost, že se časem rozrostou do šíře až čtyř metrů a že případné pozdější tvarování řezem není žádoucí.

Není příliš mnoho dřevin, které kvetou již průběhu ledna, kdy venku ještě vládne krutá zima. Vilíny (rod Hamamelis) jsou nejkrásnější právě v tomto ročním období, kdy barvy jejich droboučkých kvítků vyniknou na sněhově bílém pozadí. Zima jim skutečně nevadí. Přes léto naopak zanikají v zahradní zeleni a prakticky ničím neupoutají. Přesto právě pro tuto zimní výjimečnost se je vyplatí vysazovat jako solitéry, případně do skupin po několika keřích, třeba i různobarevně kvetoucích.

Vilíny

první poslové jara
Přes léto nenápadné, takřka tuctové a na první pohled obyčejnou lísku připomínající keře. V lednu a v únoru ovšem udivující množstvím netypických, jakoby roztřepených drobných kvítků, které jsou nahloučené na výhonech ve svazečcích jeden vedle druhého. Známější jsou žluté kultivary, zakoupit však již můžete i oranžově kvetoucí nebo sytě červené. To jsou vilíny.

Vilíny

první poslové jara
Přes léto nenápadné, takřka tuctové a na první pohled obyčejnou lísku připomínající keře. V lednu a v únoru ovšem udivující množstvím netypických, jakoby roztřepených drobných kvítků, které jsou nahloučené na výhonech ve svazečcích jeden vedle druhého. Známější jsou žluté kultivary, zakoupit však již můžete i oranžově kvetoucí nebo sytě červené. To jsou vilíny.

Rituální sběr bylin

Skoro vždy se sbírají rostliny před východem slunce, a sice v den, který právě nad rostlinou panuje. Podle Agrippa rostliny ovládané Měsícem, Venuší nebo Merkurem se sbírají s pohledem na západ. Rostliny jejichž panovníkem je Saturn, Mars nebo Jupiter se sbírají s pohledem na jih nebo východ. Sluneční rostliny se sbírají s pohledem na jih.
Před sbíráním vstoupíme do koupele - očista fyzická, následuje očista mysli - meditace, oblékneme si vhodný šat, kromě toho bychom neměli před odchodem s nikým mluvit.
Před odebíráním rostliny můžeme nakreslit okolo rostliny kruh a vyhrabat ji nekovovým nástrojem. Za žádných okolností by se neměla rostlina dotknout země. Rostliny se zabalí do bavlněné látky či papírového sáčku. V případě, že sbíráme více rostlin, byliny řádně označíme, pro snadnější pozdější práci s bylinami. Nasbírané byliny se usuší nebo pro obzvlášť silný magický účinek použije čerstvých bylin.