Byliny Venuše

Prvek : voda
Orgán : pohlavní orgány, pokožka, ledviny, vlasy, hrtan
Oblast působení : cítění
Typ : flegmatický
Funkce: vylučování
Vlastnosti : ochlazující a zvlhčující
Charakteristika : uklidňující, tišící, močopudné a čistící
Rostliny níže
nerozepsané borůvkovník, bříza, ječmen, kopretina, sedmikráska, kosatec,
myrta, oves, pšenice, šeřík, tulipán

Víko chladící tašky

upravíme tak, aby bylo uvnitř terária světlo. Psilocybinové houby jsou fototro-pické. Potřebují světlo, aby věděly, jakým směrem mají růst. Do víka uděláme otvor a uřízneme kus plexi-skla nepatrně větší, než je rozměr otvoru. Po celém okraji otvoru potom naneseme silikonové lepidlo a plexisklo přilepíme.
Někteří pěstitelé používají místo chladící tašky akvárium o minimálním obsahu 50 litrů. Jako kondenzační štít slouží skleněná deska o rozměrech (délka-3cm) x (velikost úhlopříčky) boční stěny, která celé akvárium rozděluje napůl a zároveň slouží jako kondenzační štít. Vrchol akvária je zakryt další skleněnou deskou.
To je vše. Základ terária je připraven. Nyní se musíme rozhodnout, jakou metodu v období růstu houby použijeme k udržení vysoké vlhkosti vzduchu a nízké koncentrace kysličníku uhličitého.

Dále musíme do tašky upevnit kondenzační štít. Chrání rýžové koláče před kapkami vody, které během období růstu kondenzují na víku chladící tašky. Jakákoliv vlhkost, která se objeví na spodní straně štítu, je společně s vodou z víka svedena na místo, kde již koláčům nemůže uškodit. Plexisklo by mělo být na obou stranách hladké, aby kapičky snadno stékaly dolů na dno terária.
Kondenzační štít připevníme k vnitřní straně tašky. Jeho polohu musíme spočítat podle velikosti použitých zavařovacích sklenic a výšky drátěného síta. Měl by být pod takovým úhlem, aby voda dobře stékala a aby houba měla pro svůj růst dostatečné místo a nemusela se štítu dotýkat. Štít musí být dobře upevněn. Mezi ním a stěnou tašky je nutno nechat mezeru o velikosti 8-10 mm, jež umožňuje proudění vzduchu. Při jeho upeňování si musíme dát pozor, abychom nechali místo pro víko tašky, které je po celé období růstu přiklopeno.

Rozměry terária

se musí odhadnout podle použité chladící tašky. Při konstrukci terária bychom měli dodržet Drátěné síto je tu proto, aby oddělilo rýžové koláče ode dna tašky, kde se bude shromažďovat vlhkost. Nejsnadněji jej zhotovíme tak, že uřízneme kus, který bude o 2,5 cm širší a o 2,5 cm delší, než je rozměr dna tašky. Potom vezmeme kleště a po všech stranách ohneme 1,3 cm do pravého úhlu. Síto pak bude stát na těchto ohnutých okrajích. Později, když už rostou plodnice, je zapotřebí každý centimetr prostoru, a proto bychom vzdálenost rýžových koláčů ode dna neměli zvyšovat; 1,3 cm je optimální výška. Nesmíme zbytečně plýtvat cenným místem.

Konstrukce terária

Hlavním důvodem stavby terária je poskytnout rostoucím houbám požadovanou vysokou vlhkost vzduchu. Během období růstu, při kterém houba dozrává, jsou rýžové koláče umístěny uvnitř terária.
V této příručce jsou popsána dvě různá uspořádání. První řešení je velmi levné, ale ve srovnání s druhým vyžaduje více pozornosti. Doporučuje se zvolit druhý způsob, který využívá ultrazvukový zvlhčovač.
Obě uspořádání jsou si konstrukčně velmi podobná. Rozdíl je pouze ve způsobu, jakým se v nich udržuje požadovaná vysoká vlhkost. Můžeme začít s jednodušší verzí, a budeme-li nespokojeni, můžeme přejít k další.

Žitný substrát se také často používá pro kultivaci houby v igelitovém stanu.
Budeme-li chtít s kultivací mycelia pokračovat, můžeme si buď nechat vyrůst několik plodnic a použít jejich výtrusy k přípravě roztoku, nebo můžeme jednoduše přenést několik žitných zrn prorostlých myceliem do sklenic s čerstvě sterilizovaným substrátem. Pro úspěšné přemístění zrn je nejdůležitějším faktorem sterilita prostředí.

7. krok:

Sklenice dáme na tmavé místo a čekáme. Nejrychlejšího růstu dosáhneme, když se substrátem jednou za tři až čtyři dny lehce zatřeseme. Proto používáme žito, a ne třeba rýži, která se lepí k sobě a promíchání je pak nedokonalé.
Z takto připraveného substrátu můžeme získat psychoaktivní alkaloidy psilocybin a psilocin. Uchováme-li jej na tmavém a chladném místě, zůstává použitelný ještě tři až čtyři měsíce.

6. krok:

Umyjeme si ruce alkoholem a nasadíme si sterilní gumové rukavice. Ze sklenice odstraníme alobal a položíme jej vrchní stranou dolů na čistý pracovní stůl. Substrát je připraven k naočkování. Jehlu sterilizované injekční stříkačky vsuneme do připravené dírky ve víčku tak hluboko, jak jen to jde, a do sklenice vstříkneme minimálně polovinu až jeden kubík roztoku. Alobal dáme sterilizovanou stranou zpět na víčko.
Další možností je sundat víčko a z otisku seškrábnout do sklenice trochu suchých výtrusů nebo vhodit kousek mycelia či jinou část houby.

4.krok:

Sklenice se substrátem dáme do velkého kuchyňského hrnce a podobně jako při přípravě předcházejícího substrátu je necháme sterilizovat.
5. krok:
Sklenice necháme v hrnci vychladnout. Dříve než je začneme očkovat, měly by dosáhnout pokojové teploty. Výtrusy by se jinak zničily. Několik hodin to potrvá, než dostatečně vychladnou. Po vychladnutí je přeneseme na bezprašné sterilizované místo, například do chladící tašky nebo do zakrytého akvária.

3. krok:

Sklenice pečlivě zašroubujeme. Ještě jednou zkontrolujeme, jestli v nich je požadovaný otvor. Víčka přikryjeme čtvercem alobalu o rozměrech 15 x 15 cm. Alobal k hrdlu připevníme gumičkou. Měl by jednak zabránit kapkám vody, aby se v průběhu sterilizace nedostaly k otvoru ve víčku, a jednak později, až se bude sklenicí třást, by měl zabránit vnější kontaminaci.

1.krok:

Sklenice připravíme tak, aby mohly být později snadno naočkovány roztokem obsahujícím výtrusy. Doprostřed víčka každé zavařovací sklenice uděláme malou dírku.
2. krok:
Do každé sklenice nasypeme 300g žita a nalejeme 0,3 litru destilované vody. Směs důkladně promícháme. Někteří pro lepší růst doporučují přidat rozdrcenou kalciovou tabletu nebo CaCO.

Příprava žitného substrátu

Tato metoda je dnes používána těmi, kteří pěstují pouze mycelium, a těmi, jež pro kultivaci houby používají igelitový stan.
Pro přípravu žitného substrátu je zapotřebí:
• několik litrových zavařovacích sklenic se šroubovatelným víčkem
• žito (celá zrna, ne vločky, bez přísad)
• destilovaná voda
• velký hrnec s poklicí nebo tlakový hrnec
• kladívko a malý hřebíček
• injekční roztok obsahující výtrusy
• alobal

13. krok:

Rýžový koláč nyní dáme do terária, které by v tomto okamžiku mělo být již zcela funkční a vyzkoušené. Tato příručka obsahuje všechny informace, které jsou k přípravě terária zapotřebí. Koláče můžeme přenášet, čím méně se jich však budeme dotýkat a čím více budeme opatrnější, tím menší bude pravděpodobnost jejich napadení. Měli bychom si předtím pořádně umýt ruce a přesvědčit se, že veškeré mýdlo bylo důkladně opláchnuté vodou.
Při manipulaci s koláči je vhodné mít sterilní rukavice.

Terárium

musí být nyní již vyzkoušené a připravené. Víčko ze zavařovacích sklenic odšroubujeme či odstraníme. Všechen volný vermikulit z vrcholu substrátu vyhodíme. Koláč přitom nesmíme porušit, neboť bychom jej otevřeli infekci. Nemusíme odstraňovat vše. Jediným důvodem pro toto konání je udržet terárium čisté a uspořádané. Sklenice obrátíme otvorem dolů a lehce s nimi klepneme o desku stolu. Rýžový koláč by měl snadno vyklouznout, protože se v průběhu kolonizační fáze nepatrně zmenšil. Papírovým kapesníčkem jej velice jemně osušíme.

12. krok:

Ihned poté, co je rýžový koláč plně pokryt myceliem, jej vyjmeme ze sklenice. V tomto okamžiku již na něm neexistuje žádná oblast, která by mohla být snadno napadena. Jakmile se mycelium ujme, dokáže obvykle zabránit dalším organismům, aby se na něm usadili, a zničili tak celý rýžový koláč.
Existují pěstitelé, kteří vyčkávají, dokud se na koláčích neobjeví první známky rostoucích plodnic, a teprve potom je přenášejí. Mají tak jistotu, že mycelium dokonaleji prorostlo celým substrátem.

Jedinou výjimkou

z předcházejícího odstavce bude, když mycelium občas změní barvu z jasně bílé do velmi bleděžluté. Je to dáno stykem s vodními kapičkami z vnitřní strany sklenice. Málokdy se stává, že jsou infikovány již kolonizované oblasti substrátu. Nejčastěji k napadení dochází právě na místech, kam se mycelium dosud nerozrostlo.
Koláč musí ve sklenici zůstat, dokud není zcela pokryt myceliem. Čím je vnitřek sklenice kolonizovanější, tím je další nárůst pomalejší. Houba totiž vytváří kysličník uhličitý (CO2), který omezuje přístup kyslíku.
Koláče nemohou být ze sklenic vyjmuty, dokud není substrát plně kolonizován.

11. krok:

Sklenice dáme na tmavé místo a čekáme. Houba se nejdříve objeví na naočkovaných místech jako malé skvrnky bílých chomáčků.
S přibývajícím časem se houba rozšíří po celé sklenici. Stává se, že zcela pokryje i její vnitřní stěny. Poslední oblastí, která je kolonizována, bývá dno sklenice. Musíme si dát pozor, jestli se v této době neobjeví efekt kontaminace. Kontaminace se může projevit jako rychle rostoucí drobounké bílé kulaté tečky s modrozelenými středy, nebo jako špinavá pěna, nebo jako chomáčky, které mají buď šedou, černou, žlutou, zelenou, nebo modrou barvu. Objeví-li se tedy jakékoliv takové zabarvení, sklenice se musí vyhodit. Nic se nesmí ponechat náhodě. Když si budeme myslet, že by mohla být kontaminována, musíme ji bezpodmínečně vyhodit! Některé plísně a bakterie vytvářejí toxiny, které mohou člověka zabít. To, že houba roste jinde, než se projevuje účinek kontaminace, neznamená, že je všechno v pořádku. Mycelium bere živiny a vláhu ze všech míst rýžového koláče a snadno se může stát, že do houby přivede i tyto nebezpečné látky.

Se stříkačkou

zatřeseme a přesvědčíme se, že jsou v ní výtrusy dobře promíchané. Když do ní natáhneme trochu vzduchu, jde to snadněji.
Z každé sklenice odstraníme tenkou fólii. Substrát je připraven k naočkování. Jehlu injekční stříkačky vsuneme do připravené dírky ve víčku tak hluboko, jak jen to jde, a zkosenou stranu jehly opřeme o vnitřní stěnu sklenice.
Tímto způsobem do každé dírky vstříkneme 1/4 kubíku roztoku. Celkem 1 kubík roztoku na každou sklenici. Když budeme šetřit a do každé sklenice vstříkneme o trochu méně, mělo by deset kubíků stačit k naočkování dvanácti sklenic. Jestliže si roztok budeme připravovat sami, můžeme ho samozřejmě dát do sklenic mnohem více. Vstříkneme-li do každé dírky kubík, podstatně urychlíme průběh kolonizace, a čím dříve je koláč připraven, tím menší je šance, že jej nepřátelské bakterie a plísně zničí.

9. krok:

Sklenice necháme v hrnci vychladnout. Dříve než je začneme očkovat, musí dosáhnout pokojové teploty. Výtrusy by se jinak zničily. Několik hodin to potrvá, než dostatečně vychladnou. Během doby, kdy sklenice chladnou, můžeme slyšet různé zvuky. Je to běžné.


10. krok:
Nyní budeme substrát ve sklenicích očkovat. Měli bychom mít již připravený životaschopný sterilní roztok obsahující výtrusy. Můžeme tak zahájit první fázi období růstu. Jehla od injekční stříkačky, kterou budeme očkovat substrát, musí být sterilní. Před každým očkováním necháme jehlu preventivně sterilizovat, abychom předešli možnému rozšíření jakékoliv kontaminace. Jehlu nejčastěji sterilizujeme pomocí zapalovače nebo ji přetřeme bavlněným hadříkem namočeným do alkoholu nebo jiného dezinfekčního činidla. Použijeme-li oheň, musíme nechat jehlu před očkováním vychladnout.

V případě, že nepoužíváme tlakový hrnec, můžeme sterilizovat jednotlivé přísady odděleně. V hrnci je dosaženo maximální teploty 1000C. Některé bakterie či plísně však tuto teplotu mohou vydržet. Proto se vermikulit a mouka dávají zvlášť do trouby a po dobu 20 minut se zahřívají při teplotě 1500C. Potřebné množství vody mezitím uvedeme na 10 až 15 minut do varu. Jednotlivé přísady pak použijeme k přípravě substrátu. Naplněné sklenice necháváme potom ještě jednou sterilizovat.

8. krok:

Nyní sklenice se substrátem musíme sterilizovat. Dáme je do velkého kuchyňského hrnce a přilejeme vodu, tak aby sahala do jejich poloviny. Vodu uvedeme do mírného varu a hrnec přikryjeme poklicí. Od okamžiku, kdy začne vřít, čekáme ještě hodinu, aby byl substrát plně sterilizován. Var by měl být takový, aby voda nebublala a nevystřikovala a aby v ní sklenice neplavaly. Poměr vody uvnitř zavařovacích sklenic se nesmí změnit.

6. krok:

Sklenice pečlivě zašroubujeme. Ještě jednou zkontrolujeme, jestli jsou ve víčkách čtyři dírky, které jsme měli udělat při 1. kroku. Opomeneme-li tento krok, budeme mít po zahřátí sklenic vážné problémy!
7. krok:
Nyní vezmeme kus tenké fólie a každou sklenici do ní zabalíme. Fólie by měla zabránit kapkám vody, aby se dostaly ke čtyřem dírkám ve víčku v době, kdy je sklenice sterilizována. Jestliže jsme dírky do víčka udělali tak, že vyčnívají ostré hrany ven a ne dovnitř, musíme být obzvláště opatrní a raději sklenici zabalit ještě do druhé či třetí vrstvy fólie, aby se do ní nedostala skutečně ani kapička.

5. krok:

Nyní doplníme zbytek sklenice čistým, stejnorodým a suchým vermikulitem. Sklenice naplníme až po okraj. Tato vrstva izoluje sterilizovaný substrát od jakékoliv vzdušné kontaminace. Je později sterilizována společně se substrátem a plísně či bakterie pocházející z ovzduší nedokáží (většinou) skrz ni proniknout. Zároveň však vermikulit nezamezí přístupu kyslíku a ostatních plynů, které houba pro svůj růst potřebuje.

4. krok:

Centimetrový pruh skla, který zůstal u okraje každé sklenice, musíme nyní důkladně vyčištit. Nad stlačeným koláčem nesmí být na skle ani stopa po substrátu. Většinu materiálu nejdříve setřeme prstem a zbytek odstraníme pomocí navlhčeného papírového ubrousku. Sklo musí být naprosto čisté. Bakterie a plísně by totiž mohly využít jakéhokoliv takto zanechaného materiálu jako cesty, po níž by se dostaly do substrátu. Ten by se potom stal nepoužitelným.